Neživá příroda Ostravska

Emisí roku 2024 je Neživá příroda Ostravska

• jejím námětem je 30. ukončení těžby uhlí na Ostravsku

Téma Neživá příroda Ostravska je věnováno 30. výročí ukončení těžby uhlí na Ostravsku

V cyklu Dějiny Ostravy – Osm staletí města představují medaile s ojedinělým tématem fosilní flóry a hornických symbolů v historii hornické Ostravy.

Pro vznik kamenouhelných slojí v hornoslezské pánvi byl zásadní prvohorní prales, tvořený především plavuněmi, přesličkami a kapraďosemennými rostlinami. Bohatou neživou přírodu Ostravska popsal před 100 lety ve své práci „O kamenouhelném útvaru a jeho rostlinstvu“ báňský inženýr Ing. Dr. Václav Šusta, který během života shromáždil kolem 7000 vzorků a objevil několik nových druhů fosilních rostlin, včetně těch nesoucích jeho jméno. Typickým zástupcem místní fosilní flóry je kapradina Sphenopteris obtussiloba.

V rozvoji celého Ostravska byl zásadní objev zásob černého uhlí v roce 1753 a jejich následné průmyslové využití, které dalo impuls k přerodu tržního městečka nevelkého významu v rychle rostoucí centrum hornického a hutnického regionu. Tento rozvoj vyvrcholil na konci 19. a v průběhu 20. století. Pro několik generací se tak staly Ostrava a uhlí téměř synonymem.

Podvěsná lanová dráha, která kdysi sloužila pro přepravu uhlí a hlušiny, je dnes symbolem připomínajícím hornickou činnost v centru Ostravy a na slezské straně Ostravice. Tento jedinečný dopravní prostředek, který byl součástí života mnoha generací, přináší vzpomínky na časy, kdy průmysl a těžba uhlí formovaly nejen ráz města, ale i životy jeho obyvatel. Provoz lanové dráhy byl ukončen v roce 1978, avšak její charakteristický vzhled a někdejší funkce zůstávají v paměti Ostravanů, kteří ji považují za významnou součást historie města.

Zkřížené symboly uhelného hornictví – kladívko a mlátek – připomínají uzavření posledního ostravského dolu, k němuž došlo před 30 lety, 30. června 1994. Tím se definitivně uzavřela kapitola hornictví v dějinách města.